these people

Audrey Hepburn

1. june 2013 at 18:21 | written by Nik Herb
Dostala jsem za úkol vás obohatit jako dalším článkem něčím zdaleka se nepodobajícím mým 'deníčkům', řekněme, že i když nemám to slovo v oblibě, nenacházím žádné jiné východisko, jak ty sáhodlouhé žvásty z mého života popsat. Tento článek nebude o mojí maličkosti, nýbrž o někom, kdo má pro mě nějakou hodnotu a já bych si ho přála poznat. Jako první mě napadli mí velcí oblíbenci One Direction, nebo že by třeba Bořek stavitel? Tohle je ovšem jen vtip. Jako první mě samozřejmě napadla Audrey Hepburn - krásná, dnes už bohužel nežijící legenda.

Audrey je pro mě neuvěřitelně inspirující osoba. A nejen tím, že se we♥it zdobí citáty, které pronesla ve filmech, kde se objevila nebo sdělila nahlas lidu. Byla to krásná dívka s naprosto úměrným obličejem. Její drobný nosík, povzbuzující úsměv a čokoládové oči si vybaví snad každá mladá dívka. Audrey pro mě vždy svým způsobem byla strašně krásná osoba, i když jsem neviděla jediný film, ve kterém hrála. Dokázala a stále dokazuje jak půvabná vlastně je.


Jednou během víkendu jsem neměla, co na práci a měla tu možnost se podívat na film Čekej do tmy. Audrey sklidila za tento snímek hned několik Oskarů a mě se to zdálo jako správný začátek, jak zjistit, kdo vlastně byla a jak se prezentovala. Film vypráví příběh o slepé ženě Susy, která se snaží žít se svým handicapem. Slepou ženu ztvárnila právě Audrey. Susy je ohrožována, spíše bych použila slovo terorizována ve svém vlastním bytě několika muži kvůli jedné heroinem nacpané panence. Celý příběh je poněkud zašmodrchaný a odehrává se během jednoho odpoledne. Troufám si říct, že kdyby byli zloději větší sympaťáci a hlavní hrdinka větší hlupačka, šla by z toho filmu udělat komedie.

Co se mi však na něm nejvíce líbilo? Audrey se své role zhostila natolik, že jsem sama sebe přistihla několikrát uvěřit, že je opravdu slepá. Hlavně v závěrečné scéně, která byla posazená do tmy. Kdybych byla jeden ze zlodějů a spatřila nádhernou a usměvavou Audrey, nedovolila bych si sebou odnést ani prach. Nemám moc v oblibě staré filmy, spíše staré knihy, ale po zhlédnutí tohoto snímku, ačkoliv jsem měla smíšené pocity, můj obdiv k Audrey jen narostl.


Pocity z filmu Čekej do tmy jsem se pár dní nemohla setřást a tak jsem šáhla po dalším filmu, kde se objevila Audrey, byl to snímek Šaráda. Jeho popis mi učaroval, kdo by nestál o Audrey navlečenou v kožíšku a špercích za několik desítek tisíc dolarů, které jde právě o život? Audrey v hlavní roli Reginy byla opět okouzlující. Začala jsem věřit, že Audrey je opravdu žena veškerého půvabu a jak se z jedné role dokázala hravě proměnit do druhé, mě donutilo jí zbožňovat a uctívat.

Po Čekej do tmy a Šarádě, následoval film Dva na cestě, nejen že se Audrey z roztomilé dívenky proměnila na zralou ženu s určenými cíly, ale také nenechala moje oko suché a donutila mě milovat staré filmy. Za zmínku stojí i Snídaně u Tiffanyho, jež se stala mým oblíbeným filmem, ve kterém jsem měla možnost vidět Audrey. I přestože si vždy předem zakážu slzy a jakékoliv dojetí, pokaždé ve mně Audrey aneb herečka z generace, které se dnes už nerodí, vzbudí pocit, že s ní v hlavní roli, to zkrátka už ani jinak nejde. Její postava je dojemná i v situacích, kdy se chová sobecky a hloupě. Chodí si svoji koblihu posnídat před výlohu obchodu, kde nakupuje smetánka a doufá, že na ni ulpí trochu toho lesku. Hraje si na dámu, ale pod tou načančaností je obyčejná holka, která sice má zlaté srdce, ale stále věří, že jí věcičky udělají šťastnou. Asi nějak takhle bych mohla popsat mé dojmy.


Poté následovaly filmy, jako Příběh Jeptišky, který je natočen podle skutečné události. Odpolední láska, A všichni se smáli nebo třeba film My Fair Lady. A to zdaleka nejsou všechny. Naposledy jsem se podívala na životopisný dvoudílný snímek s názvem Příběh Audrey Hepburnové, kde se sice Audrey nemohla vyskytnout, jelikož byl natočen roku 2000, ale Jennifer Love Hewitt mě mile potěšila. Všechno to bylo tak krásně propracované, sice to ani zdaleka nemělo na snímky, kde se Audrey objevila osobně, ale to, že jsem měla možnost poznat její osobní život a to jak je silná a chytrá, mě více než vzalo za srdce.

Audrey nezvýšila svojí hodnotu a krásu tím, že vyhrála ceny jako Oscar, Tony, Emmy a Grammy. Ale především tím, jak na vás na první pohled zapůsobila. Jak vás díky své přirozené kráse, kterou chovala i někde uvnitř sebe, dokázala vtáhnout přímo do děje filmu. Možná, že už tu mezi námi není, ale dokonce moje máma ví, o kom hovořím, když zmíním její jméno. Dokonce i moje máma v ní vidí oblíbenkyni.

Audrey byla matkou dvou synů, velvyslankyní UNICEF, inspirací, herečkou, filmů několika žánrů a také cestovala do chudých zemí, jako je Somálsko, kde pomáhala hladovějícím dětem. A já si zkrátka myslím, že tato žena si zaslouží obdiv. A byla to britka, takže na těch One Direction přece jen možná něco bude.

 
 

Advertisement