Buď užitečný.

28. june 2013 at 10:39 | written by Nik Herb |  life advices
Chtěla jsem napsat článek. Článek s nějakou užitečnou radou pro život. Ale pak jsem si uvědomila, že vám moje rady můžu ukázat skrze jednotlivá videa. Videa nejsou mé výroby, ale výroby lidí, kteří jsou laskaví, milí a především ví, co se sluší a patří. Jo, nemůžu vás v patnácti letech poučovat, jak se máte chovat a přistupovat k životu. Ale ukázat vám přijatelný směr, kdy i když budete sami či se budete cítit zle. Můžete pomoct vy a na oplátku třeba jednou pomůže někdo vám. Jsou zde čtyři videa, ke každému si dovolím něco napsat. Bude vám to trvat zhruba dvacet minut, dvacet minut vašeho času investovaných do něčeho, co vás může rozplakat, změnit váš názor nebo vám ukázat, že s dobrou komunitou jde vytvořit krásný svět.













Když jsem viděla poprvé tohle video, rozplakalo mě. Nebylo to tím, že by bylo video smutné, ale tím, že jsem tak začernila své úsudky. V mých myšlenkách kolovalo, že státy jsou zkorumpované a vláda je na hovno, s prominutím. Neviděla jsem, jak úžasná může být společnost, kdybychom si navzájem pomáhali. Ne, opravdu. Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si svět, kde by si lidé pomáhali. Ostatní by vám půjčili telefon, když byste si potřebovali zavolat. Podali vám peníze, které vám vypadly z kapsy. Pomohli vám s těžkým nákupem, když už byste byli staří. Dali vám květinu, když se cítíte smutná. Vodu po těžké práci. Vrátili vám telefon, který jste ztratili. Pomohli vám na nohy při pádu. Ze světa by se vytratila negativita, protože by vám vždycky někdo nějakým náhodným činem zlepšil den. Možná mám růžové brýle, ale mně samotné lichotí, když se na mě někdo krásně usměje, po tom co jsem mu uvolnila místo v MHD. Nebo mi poděkuje moje stará sousedka, když jí celou cestu domů nesu tašky. Nebo když se ztratil pejsek a já zavolala přes jeho známku na obojku majiteli, který si pro něj přijel. Všechno tohle nezpříjemnilo den jen lidem, kterým jsem pomohla, ale i mě.


Také by se lidé neměli hodnotit na základě toho, jak vypadají. Znám spoustu milých lidí, kteří nejsou bílí, a neznamená to, že by byli méněcenní nebo špatní. Jak už z druhého videa vyplývá i takoví lidé mohou být talentovaní a dávat světu přínosy. Mohou umět skvěle tančit, zpívat, sportovat. Jak vyplývá z celého článku. Lidé se narodili rovnocenní a jediná věc, která je může udělat méněcennými, jsou jejich činy. A už z toho důvodu vyplývá, že by si měli pomáhat nehledě na to, zda jsou příbuzní či ne. Měli by se respektovat a chápat. Silní jedinci by měli podporovat ty slabé, stejně jako jedinci se všemi smysly ty, kteří některý ze smyslů postrádají. Život by byl krásnější, kdybychom věděli, že i když jsme ztratili přátelé či rodinu, existuje pořád spousta lidí, na které se můžeme spolehnout. Na všem štěstí se nepodílí jen vaše rozhodnutí a to, jak se vám daří. Ale také lidé, kteří do něj zapadnou. Tak proč by to nemohli být i cizinci, i lidé s jinou barvou kůže? A to jsem vám chtěla dát jako užitečnou radu do života. Jednou až nás všechny rozeberou politici a příroda se dočista zblázní, všechno co bude potřeba bude lidské srdce, umět přiložit ruku k dílu, i pro lidi, které neznáte.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Claire Drayen Claire Drayen | Web | 28. june 2013 at 15:11 | React

To co jsi napsala pod ty první dvě videa mi úplně připomnělo veškerý systém v knize Hostitel. Nevím jestli jsi to četla, ale pro případ že ne, napíšu proč přesně. Ty Duše tam, jejich hlavní vlastnosti byly laskavost, ochota a důvěra. Všechny důvěřovaly, protože žádná z nich nikdy neměla potřebu lhát. Všechny si pomáhali, přesně tak jak to tady popisuješ ty. Musím souhlasit, bylo by to naprosto skvělé.

Druhý odstavec vlastně podle mě rozvíjí ten první. Opět společnost, která je prostě příšerná. Všechno co píšeš, ach bylo by to tak skvělé, kdyby to takhle fungovalo. Jen v jedné věci nesouhlasím, v té s tím štěstím. Podle mě ovlivňujeme naše štěstí právě jen my. Může se zdát, že to ovlivní druzí, ale když na jejich negativní řeči nedáme, nenecháme je, aby nám stoupli do hlavy, stejně můžeme být šťastní. To je můj názor na věc.
Jinak vážně skvěle napsané, i ta videa jsou skvělá, myslím, že se na ně budu muset ještě někdy kouknout.

2 Aredhel Aredhel | Web | 30. june 2013 at 12:21 | React

Máš pravdu, svět by byl mnohem lepší, kdyby jsme si všichni navzájem pomáhali tak, jako lidé na těch videech.
Myslím, že velký problém je ten, že většina lidé myslí jen na sebe. Někomu přijde "blbost" odhrnout v zimě sníh z auta, tak jako je to v tom prvním videu, ale ta "blbost" může zachránit člověku život. Kdyby to neodhrnul, už by se mohla stát nehoda a lidé by si to měli uvědomit...

Nedávno jsem byla v Paříži a tam je plno černochů. Štve mě, že si sestřenice hned udělala obrázek o tom, že jsou špatní. Jak píšeš ty, všichni jsme si rovnocenní a je jedno, jaké jsme národnosti.

Nedávno jsem Ti psala na ask, o tom, že se mi líbí, jak odepisuješ na otázky. Jsem ráda, že Ti to udělala radost, protože jsem to myslela opravdu upřímně. Ani nevíš, jakou ty jsi mi svou odpovědí  udělala radost. Dokázala jsi mi vykouzlit takový úsměv na tváři, který mě neopustil ani teď. Tvá slova, která jsi napsala, jsou nádherná a hřejou mě u srdíčka. Děkuju, mockrát děkuju..

Teď si uvědomuju, že jsem Ti to mohla napsat do komentáře. Ale jak jsi psala ty, někdo používá ask k tomu, aby danému člověku napsal negativní názor, já to mám naopak. Ráda někomu udělám radost, pochválím ho, aniž by on věděl, kdo to napsal. Já vím, zní to divně..

Ještě jednou, děkuju..
Opět před tebou a tvým článkem smekám, dokázala jsi mi udělat zase nový pohled na věc a toho si vážím..

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement